Jak se z modela vousáč stal

Ty dny, kdy jsem se usmíval na čtenáře regionálních novin coby muž týdne, jsou už dávno pryč. Přesto na ně rád vzpomínám. Bylo to období, kdy jsem fotil do katalogů, chodil přehlídky a těšil se na zářnou budoucnost ve světě modelingu. Ta sice nepřišla, zato však přišlo něco o dost lepšího – vousy. A ty mě drží už pár desítek let. A víte co? Být vousáčem je mnohem větší zábava než být modelem. Jak jsem se k nim vlastně popracoval?

Miluju módu a nakupování

Ale do čtyř procent mě neškatulkujte. Přítelkyni protahuji obchody s oblečením tak dlouho, dokud nepadne vysílením a neskončí obklopena ryze pánskou společností na odkladišti partnerů, kteří už nemůžou. Móda mě baví už dlouho. Na přehlídkách jsem se rád oblékal do silně extravagantních outfitů, u kterých jsem si říkal, že by si je do společnosti asi nikdo nevzal. A když, tak někdo echt odvážný. Třeba jako já.

A potkáte mě s foťákem v ruce

Ze svých mladických kreací jsem už sice trochu vychladl, z mládí si nesu ale i jinou vzpomínku spojenou se sirnou vůní ustalovače používaného při vyvolávání fotek. S tátovýma foťákama jsem si hrával odmalička. Focení mě fascinovalo a chtěl jsem kvůli němu začít studovat uměleckou školu. Dnes jsem rád, že mi to rodiče rozmluvili. Ale kdo ví, možná by Claudia Cardinal a Brigitte Bardot mohly za objektivem obdivovat místo Jadranova knírku můj plnovous.

Fotím pro velké firmy

S focením jsem to ale myslel pořád vážně. Začal jsem posílat svoje výtvory do soutěží a sem tam mi nějakou fotku otiskli. Vzhledem k tomu, že jsem začínal na vlastní pěst, to dodnes považuji za úspěch. To mi ale nestačilo a ve fotografii jsem se chtěl stále posouvat dál. Od spolupráce s marketingovou agenturou ML Promotion jsem se dostal až k projektu RESTART Míši Jonášové. Následovalo další focení pro velké firmy. Každé z nich bylo úplně jiné a na každé zakázce jsem se naučil něco nového, co mě posunulo dopředu. V oblasti fotografie mám opravdu rád, když si nastuduju teorii, kterou pak použiju a vidím, že opravdu funguje. Kromě focení si čas od času vystřihnu i nějaké to logo ve Photoshopu. Dělal jsem v něm i pár plakátů pro jednu hospodu v Manchestru, kam jsem vyrazil na zkušenou a abych si zdokonalil jazyk.

Odbočka ke koktejlům

Kromě plakátů jsem v Anglii pro restauraci s poetickým jménem The Alchemist také pracoval jako zaměstnanec na place. A jako alchymista jsem si vážně připadal, když jsem se měl coby začínající bartender naučit připravovat hned 75 koktejlů z nápojového lístku. Oblast mixologie je náročná, ale nakonec jsem testy přece jen prošel. Kromě jiného jsem se na ně musel naučit přípravu 100 klasických koktejlů kompletně nazpaměť. Ještě dnes mě jejich recepty budí ze spaní. Pamatuju si je v angličtině, jak jinak. Tu jsem si tam vážně zdokonalil, ale chvíli jsem si ji potřeboval naposlouchat. Byla to pro mě škola života. Ve všech směrech.

Třešinka životního koktejlu  - VousOil

V zahraničí jsem si uvědomil, že člověk se nesmí bát riskovat, aby potom nelitoval. Po VousOilu jsem pokukoval dlouho. Byl jsem jeho stálým zákazníkem a olej na vousy VousOil se stal stálicí mé koupelny. Když značku v roce 2021 nabídl její zakladatel Marek Souček k odprodeji (celý příběh si přečtěte ve VOUS STORY), chvíli jsem sice váhal. Byl to pro mě významný krok a cítil jsem velkou odpovědnost vůči stálým klientům, mezi které jsem také patřil. Nechtěl jsem je zklamat. Dnes, když se podívám zpět do doby před dvěma lety, mám chuť poplácat tehdejšího Tadeáše po zádech. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které mohl udělat.